Říjen 2008

Málokdo to chápe, že je někde něco nade mnou...

31. října 2008 v 23:30 | Foxy |  → My DiaRy
Na blog píšu čim dál tim míň a docela mě to mrzí ale nedokážu překonat svou lenost a sesmolit každej den pár řádků. Prostě to nejde. Jsem ráda, že se vám dokážu ozívat aspoň párkrát do tejdne^^

Od konce cykla se toho událo hrozně moc ale určitě sem půlku zapomenu napsat. Nenávidim svojí sklerózu. Ve čtvrtek nebylo skoro nic zajímavýho až na trenink, kde mě trenér podezříval, že jsem vožralá protože jsem: zakopla o jeho tašku a svalila se na zem, se motala po kurtu pač se mi točila hlava, pořád jsem se smála díky mý dobrý náladě a měla jsem prej kruhy pod vočima. Pořád jsem mu vymlouvala, že jsem nic nepila (fakt!), ale neuvěřil mi :D Celou hodinu ze mě nemoh a pořád mi vykládal, jakej on byl ve třinácti slušňáček ^^


Dnešek je na dlouhý povídání ale budu se snažit to co nejvíc zkrátit. Dopoledne jsme vyrazili se squadrou asi sedmi lidí ze třídy do Aquapalace, kluci mi jednou rozepli plavky, narazila jsem si nos, jedna holka málem ztratila ten čip od skříňky, dvě hodiny jsme projezdili na tobogánech a jeden hoch si totálně zrasil záda :D zakončili jsme to obědem v Káefku a já potom rychle uháněla na sraz s Dayunkou. Vyrazili jsme si do krčskýho lesa, koupili Braník a relaxovali jsme. :P Pak už ale byl čas jít, sešli jsme se ještě s pár holkama ze třídy a jeli do kina na Královu přízeň. V palace cinemas nám to neprošlo, protože to bylo od patnácti, tak jsme se posunuli o ulici dál do Village. Tam jsme ale s Dáyou uviděli plakát Saw 5 a hned padl návrh, že půjdem na to. Krom nás dvou ale nikdo nechtěl tak jsme se rozdělili a my s D. jsme odvážně vyrazili na horůrek. Byl to docela masakr, ale líbilo se mi to. Já ty krváky prostě zbožňuju ♥ :D

Kdyby to zejtra vyšlo podle mejch plánů, šla bych večer na koncert Basta Fidel s kámošem z tábora, ale nevim jestli se to ještě nezvrtne. Otec se mnou chce jít do kina na Kozí příběh a asi bude chtít jít večer tak nevim. Snad to vyjde, mrzelo by mě kdybych ten koncert propásla.

Eri, už jsi spokojená? :)
Zejtra se uvidim s Cundí, jupi jupi jej!

Fox^^

Cyklo.Zvírotice.Říjen.2008

29. října 2008 v 18:34 | Foxy |  → My DiaRy
Chci zpátky. Hodně. Ještě víc. Nejvíc. Vraťte mě tam někdo prosim ^^

Člověk si řiká, co se stihne za ubohejch pět dnů s pár fajn lidma ale... Taková akce se fakt zapsala do dějin. Těch pár dnů uteklo strašně rychle a kdybysme tam měli bejt ještě dva měsíce, tak nebudu nic namítat.

Nejde popsat jak moc se mi tam líbilo. Slova v tomhle případě prostě nestačej. Až budou k dispozici, tak určitě přidám fotky. Se spolehněte ;)

Končim. Je to chabej článek, ale mě se nechtěj vypisovat všechny zážitky, protože bych tu byla do zejtra a chci se konečně naložit do horký vany..

Spolek přátel Bezdružic? Větší bandu skvělejch debílků neznám. Bez nich bych ten život fakt nedávala. Děkuju vám:)

P.S. Cundí ty vole, kdy se už uvidíme? ^^

eF.O.iX.Ypsilon

Tři dva jedna prázdniny!

24. října 2008 v 20:53 | Foxy^^ |  → My DiaRy
No, protože dneska jsem řekla škole sbohem a vydala se domů kde začli tejdenní prázdniny, nebudu trčet přeci celej tejden v Praze jak nějaká konzerva. jedu s lidma z tábora a hlavně s H_H na "cyklo tábor" (pro nechápavce tábor s ježděnim na kole). Jedinej detajl je vlastně jen to, že kola nemám ráda.... ale co bych pro ty lidi neudělala že? Těšim se hrozně moc, většinu jsem strašně dlouho neviděla, s H_H jsme taky dlouho nikde nebyli a tak to bude skvělejch pět dnů. vim to.


Zejtra přijíždí Kundí ♥ Oh, brouku těšim se. akorát že já ti mezitim odtrajdám zas někam jinam. ale což, my si spolu ještě užijem, když budem v jednom městě!:) A musíme pak taky uspořádat ještě nějakou velkou akci ve třech s Leny...

Jinak ten čas nějak plyne okolo mě, nestačim se ani pořádně rozkoukat a celej tejden pryč. Fakt to nějak moc rychle utíká. Nebylo ještě včera pondělí sakra?... Možná mi to přijde kvůli tomu, že tenhle tejden byl fakt téměř bez chyby a tak mi to tolik uteklo. Většinu dní s Dájou, tři treninky kde jsme s trenérem řešili, že s mejma černejma nehtama jsem strašně těžký emo atakdál. Možná se konečně učim radovat z maličkostí. konečně se dokážu pousmát i nad tim, že dostanu dobrou známku ve škole nebo že mi to jde na squashi. Je to asi hodně důležitý pro život, tak jsem ráda že už to docela umim.


Mimochodem, slavte se mnou! Dneska jsem dostala dvě jedničky a jednu dvojku z bižule ♥♥♥ příprava na medicínu je v plnym proudu ^^ Taky jsem sice napsala test z chemie na kouli ale koho to zajímá? hlavní jsou ty předměty, co mě baví ne? :P

Fox loučící se na pět dlouhých dnů.
Kolám zdar! :D


Tak jo koláčku...

22. října 2008 v 18:32 | Foxy |  → FuNNy
Nemám chuť ani čas psát nějakej smysluplnej a něco obsahující článek, ale chtěla jsem se ozvat že žiju a hlavně přidat to nejvtipnější video co znám. To sem prostě dát musim, se u toho směju jak největší debílek už asi půl hodiny :D


Kašlu na to :D

Fox

Sternocleidomastoideus....*

20. října 2008 v 20:17 | Foxy^^ |  → My DiaRy
*Sternocleidomastoideus je latinský název pro zdvihač hlavy, což je sval vyskytující se na krku a umožňuje nám mít hlavu vzpřímeně a všelijak s ní pokyvovat*

Ani nevíte, jak jsem do tý biologie zažraná. Vyžádala jsem si ještě s dvouma milovníkama anatomie člověka všechny latinský názvy svalů, kostí atp a jdu si pro ně zítra k učitelce. Neni to v učebnim plánu, budem to probírat až v septimě (za čtyři roky) ale já se na to stejně těšim. Těšim se, až si budu všechny ty latiny cpát do hlavy, učit se po večerech a studovat knížku "Atlas lidského těla" což dělám už dneska. Fakt je mi ta medicína asi souzená ^^

Dneska po škole jsem šla ven se slečnou na obrázku - s Aňulí. Měl se konat sraz naší bejvalý třídy, ale jaksi se proti nám všichni spikli, protože jsme tam ze srandy nechtěli jednu holku, takže jsme si nakonec vyrazili jen my dvě. Spořádali jsme chipsy, čokoládu, slaný tyčinky, colu a horkej džus. Praská mi žaludek ale občas si musim vyhodit z kopýtka noné? ^^ Pak jsme ještě potkali dvě holky z bejvalý třídy, který nebyly ve spiknutí, tak jsme popovídali a pak uháněli nakonec ještě na budějárnu za poslední slečnou opět ze minulý třídy. Zasponzorovala nám ještě pizzu, protože my už byli na mizině, ale spadla nám šunka na zem přičemž já si jí potom omylem přilepila na botu a nešla dolů :P

Poslouchám nežfaleš a je mi fajn, akorát se mi nechce zabořit nos do učebnice fyziky, což bych ale měla udělat co nejdřív, protože to vůbec nechápu a zejtra píšem.. jde to se mnou v tý škole docela z kopce, ale nějak mě to netrápí. v životě přece nejde jen o známky na nějakym posranym papíru kterýmu se řiká vysvědčení hm? :D

P.S... I po tak dlouhý době, co jsem ho neviděla si ho pořád připomínám všemožnejma videama a rozplývám se nad jeho krásou. Kdy ta závislost na něm zmizí sakra? ^^

On je ten, kterej se promění ve džbánek s ušima a pak se tam líbá s tou nafintěnou hnuskou.. I když musim uznat, že je docela pěkná a jmenuje se stejně jako já :D


Zamilovaná Foxy. Navždycky. Platonicky. Nešťastně.

... a najednou jsem viděla oheň jak kráva!

17. října 2008 v 20:21 | Foxy |  → My DiaRy
Včera okolo půl šestý večer jsem dojídala večeři, balila všechny nezbytný věci a všelijak jinak se připravovala na minifestiválek na Pražskym výstavišti s Vypsanou fixou, Horkýže slíže atakdál. Sešla jsem se s Eričkou (bow) a jeli jsme. Lidí bylo celkem dost a na pódiu vystupovala pro nás neznámá skupina "semtex" První zastávku jsme měli na naprosto odpornejch hajzlech, kde nesvítilo světlo a bylo to neskutečně zašlý :D Pak jsme se tak nějak procházeli, přemluvili jednoho krásnýho kluka s piercem v bradě a palestinou, aby nám koupil pivo a uhnízdili jsme se celkem blízko podia, abysme se následně mohli protlačit na Fixu uplně dopředu ^^

Semtex nebyli nijak extra dobrý, ale špatný taky ne, zpěvák měl hrozně vtipnej kraví oblek a zpívali "jede jede mašinka" :D po skončení jsme se vydali na ukrutnou cestu davem do první řady v publiku a zvládli jsme to na jedničku. Stáli jsme přesně před Márdiho mikrofonem a netrpělivě vyčkávali. Na chvílu tam ještě přišel moderátor, kterej házel reklamní věci do publika, skoro jsme chytli kondom Komerční banky ale nakonec nic :D blbej den...


Fixa (krom Márdiho) si začla ladit nástroje a my s bow čekali naprosto natěšený na Márdiho příchod a začátek jejich vystoupení. V tom momentu se na scéně ale zas objevil moderátor s tim, že to za nim neni táborák ale že hoří výstaviště !!! Otočila jsem se tam... a najednou jsem viděla oheň jak kráva. Takovej pohled se mi v životě nenaskyt (a doufám že už nikdy nenaskytne). Jenže v první chvíli mi byl oheň naprosto ukradenej, chtěla jsem prostě fixu, takže jsme začli s Eri a pár lidma řvát "Fixa, fixa" ale nic nepomohlo. Oheň se pořád rozrůstal, já jsem se začla trochu bát, že chytne stromovka a všichni budem naprosto bez naděje na přežití a všechno to zhoršilo ještě další příchod moderátora se slovama, že koncert se ruší a že máme opustit areál pač ten oheň je naprosto nehorázně velkej.

Já měla strach o bráchu kterej tam byl, brácha měl strach o mě, Eri měla strach o sestru, sestra měla strach o ní. naprostý paniky :D Uslyšeli jsme houkání hasičů a pak nám sestra E. řekla, že za pódiem je nějakej druhej východ, kde nehoří a ať tam teda jdem. Naprosto ve stresu jsme teda šli, ani jsme nevěděli kam přesně, ale trefili jsme to a brzo už jsme byli z areálu výstaviště pryč. Před nim se sjelo snad 20 hasičskejch aut, pár záchranek a cajti. Půlka lidí byla nasraná, že neuviděj ani Fixu ani Horkýže a druhá půlka byla ve stresu, že už mohli bejt mrtví. Já byla něco mezi, souhlasila jsem s obojím. Eri mě furt táhla k tomu ohni blíž, že se jí to hrozně líbí a že se chce ohřát :D ale já fakt měla docela bobky tak jsme se pak pomalu vydali směr metro. Ještě jsme se na chvílu uhnízdili v mekovi, kde se sešla tak třetina lidí z toho festiválku a fronta na záchod docela nebrala konce :D

V metru se mě pak nemohla dovolat máti, která to viděla ve zprávách,že hoří výstaviště a hrozně se bála jak o mě tak o bratra. Doma jsem pak viděla, že měla opuchlý oči ale ani se nedivim. mě se ještě do usnutí klepaly kolena s pocitem, že kdybych stála 200 metrů vedle tak můžu bejt mrtvá....

Dva zranění hasiči, škody přes miliardu, zničená kulturní památka, zrušenej festival, 2000 evakuovanejch lidí, přes 50 hasičskejch jednotek atd. Tohle je ve zkratce výsledek požáru. Je to hrozný, a ještě k tomu mě hrozně sere ta zrušená Fixa, eri musíme si to brzy vynahradit jasný?


↑↑ Video od někoho z koncertu z mobilu. po minutě je tam vidět dokonce i zřícení většiny paláce ↑↑

Pár kvalitnějších videí je na www.tn.cz atd ^^

Viva la vida

15. října 2008 v 17:36 | Foxy... |  → My DiaRy
Coldplay jsou nepřekonatelný, i když to neni zrovna můj styl... ♥


Jako první věc, chci popřát všem Terezkám na světě k svátku, Miss.Makový, Flussie a pak i dalším samozřejmě ale na tyhle dvě jsem si vzpomněla jako první :)

No jinak, dneska ve škole mi učitelka na ájinu oznámila, že přepočítávala body v písemkách a že mám místo tý krásný jedničky dvojku ^^ Prej nejdřív, jak mám nejlepší práci ve třídě, uplně mě vychvalovala a pak si přijde, že to špatně spočítala. nasrat :D Ale jinak docela v pohodě až na chemii a zemák, pač je vůbec nechápu. nechcete mi někdo vysvětlit z chemie nějaký pitomý rovnice a ze zemáku jakýsi pochybný cyklony a anticyklony? :D


Ale dost o škole. Tohle téma mi vrtá hlavou už tak docela často, tak ho nepotřebuju rozebírat ještě tady :P Zejtra se chystám na oslavu spolužačky, jdem někam na bowling, tak se těšim:) Byla kvůli tomu docela hádka s trenérem, protože se kvůli tomu uleju ze zejtřejšího treninku ale co. Oslavy blízkejch lidí jsou přednější haha ^^

Jo mimochodem, nenávidim ty zedníky před našim domem. Furt na mě čumí, posílaj takový ty hrozně nechutný a pedofilský pohledy a ještě k tomu vypadaj jako kříženci mezi úchylama a bezďákama. To už je prostě moc, očekávám chvíli, kdy ty kancly před našim panelákem dostavěj a už tu nebudou denodenně zevolvat.

Foxy:)

Řítím se jako drak však vždycky jen tak jak předpisy mi dovolí...

12. října 2008 v 20:24 | Foxy^^ |  → My DiaRy
Promiňte za mou nepřítomnost ale o víkendu jsem byla mimo dosah internetu takže docela smůla že? Byla jsem s rodičema u nás na "chatě" v Třeboni a jako, byl to krásnej víkend. Nechtělo se mi tam, pač jsem si řikala, že se asi unudim ale to mělo hodně daleko od pravdy. Ze soboty na nedělu u nás spala kámoška z vedlejší vesnice, byli jsme na bowlingu kde jsem onu slečnu Koki naučila hrát (aspoň trochu no), fotili jsme se ve fotoateliéru, kterej vlastní můj tatík u nás v herně a stali jsme se velkýma závislákama na autodráze. Vždycky jsem se divila, co ty kluky baví na mačkání tlačítka a ježdění autíčkem pořád dokola ale ono je to vážně naprosto dokonalý, to byste fakt měli někdy vyzkoušet ^^


Taky jsem poprvý byla na motorce. a řeknu vám, že docela haluz :P Jak vás ty větry úplně ofukujou, nakláníte se do zatáček a všici na vás čumí. No hustý, první jízda byla taková opatrná, tatík jel kvůli mě pomalu, protože jsem se hrozně bála ale dneska už to bylo něco úplně jinýho, jsme si drandili to byste koukali :D:D Se těšim na další projížďku, fakt mě to docela chytlo jako.

Akorát se mi nechce zítra do školy, jakože vůbec. Těšim se na pár lidí, to jo, ale představit si zase šest hodin mučení, no horor. Ještě k tomu píšem dvě nebo tři písemky a já nejsem schopna se na to podívat. Ta moje lenost mě jednou zabije.

Taky jsem začala pociťovat docela krutou nenávist. Tak velkou jsem hodně dlouho necejtila. Byla jsem celkem dlouhou dobu bez těch "velkejch nepřátel" s kterýma bych se vraždila denodenně pohledama a nadávala si, ale asi je to zas tady. Je to smutný ale mě to tak nepřipadá. Je divný, že po tak krásnejch chvílích co jsem s onou slečnou zažila netoužim po žádnym usmíření. Je to pryč, obě jsme se změnili, každá úplně nějak jinak a za boha bysme si teď nedokázali rozumět. holt s tim se člověk musí smířit. Ještě že mám ostatní fajn kámoše, u kterejch si jsem jistá, že mě neodkopnou ani nepomluvěj za každym rohem.. Víc nepotřebuju, protože pár nejbližších přátel jsou v životě snad to nejdůležitější, no né? ^^

BigModelka Foxyn

Když jsem se otočila v davu, tak jsem ho tam spatřila. Jeho pohled mi zamotal hlavu, já chtěla jsem abych mu patřila.. :P

9. října 2008 v 19:43 | Foxy^^ |  → My DiaRy
Holka co má ráda punk, sex, pivo. Uoooo.
Kluk co má rád punk, sex, pivo. Uoooo.
Náš život je punk, sex, pivo. Uoooo.

Dokonalá písnička, no né?


Dnešek byl fajn. Dokonce možná i víc než fajn:) Bez chyby a to se nestává často. Škola naprosto dokonalá, z ájiny (myslela jsem si že budu mít tak trojku) mám nakonec jedničku a nejlepčí práci ve třídě haha ^^ Akorát že mi k tomu trošku dopomohla učitelky blbost, ale né že by mi to vadilo neasi :P Ještě k tomu jsem napsala celkem slušně test z fyziky, že to podle mě nepůjde přes trojku a ač jsem si to myslela, z dějáku mě nevyzkoušel takže prostě luxus.

*Fotka z Kréty. Rok zpět. Úžasná vzpomínka. Byla to nejhezčí dovolená v životě. Gába, já a Dádul:)... *

I odpoledne bylo nadmíru krásný. Šli jsme s Dáj skrz spořilák k ní dom, tam jsme pařili UDG, dolejvali jsme její máti Cinzano vodou a houpali jsme se na kuchyňskym pultu přičemž Dája se rozplácla na zemi a já s tim výtlemem skoro nemohla dejchat ^^

Je to naprosto bezkonkurečně nejhezčí pocit, když cejtíte že máte komu se svěřit. že máte s kym se zasmát. že máte o koho se opřít když je potřeba. že máte kamarádku, která vám za to doopravdy stojí. A já jí mám. A dájo, žádná píča nám to kamarádství nezkazí, to si piš ♥

Mimochodem, učitel na informatiku má naprosto nehorázný hlášky například, že s mejma botama (myslel glády) choděj rolníci na pole, nebo že přijdu k automatu a zazpívá mi Halíbelí. Taky to nechápu, nejste sami :D

Foxy těšící se na ordinaci jak babka na důchod


Dobrý den, kozy ven. Nashledanou, kozy stranou ^^

8. října 2008 v 19:18 | Foxy^^ |  → My DiaRy
A všichni povinně třikrát Hurá Hurá Hurá !!

Mám tričko N.V.Ú. Konečně. Je trochu menší, než jsem si představovala ale stejně je to dokonalost a od první chvíle co jsem ho spatřila ho miluju ♥

Jsem sexy. Né dobře ale to tričko je sexy, to se mi nesnažte vymluvit.. :P

Jinak dneska i jinak byl den naprosto luxus. Ve škole teda písemka z matiky za pět, ale tak stane se ne? ^^ Pak jsme psali ještě z AJ a to by nemuselo dopadnout tak hrůzně a i kdyby, tak mi čtverec ani pětku počítat nebude kvůli tomu streptokoku takže pohoda. No a jinak nic zvláštního. Možná jen to, že naše učitelka na frájinu se chytala za hlavu, povídala že z nás nemůže a že jsme fakt blbci nebo co :D no, asi si bude muset zvyknout :D

á po škole jsem se trochu přisrala k Páje burance (to je kompliment kotě:D) a Tyče-pyče na nepovinnou výtvarku. Seděli jsme venku a malovali stromy temperou. Dopadlo to docela katastrofálně, protože na malovaní jsem jasnej antitelent ale učenej z nebe nespad a tak neztrácim naději, i když jsem měla horší výtvor než nějaká sedmiletá holčina. Nakonec jsme se ještě asi do šesti prodírali jakejma si křoviskama snad po celý praze čtyři ^^ a řešili hrozný záhady, jako například jak může nějakej chlap utáhnout na svejch koulích džíp :D

Měla bych se jít učit. Píšem zejtra fyziku a zkouší mě z dějáku... ale myslim že se k tomu nedostanu. Soukromí pasti jsou pro mě důležitější :P

P.S. Těšim se na začátek novýho pololetí. Na to, až půjdeme s Kundí/džejný a třeba i s Leny ven. To bude jakože akce o která se zapíše dodějin...

Foxy, fanynka envéúček

"my se s klukama nebavíme *pár sekund odmlka*.... jé čaaaaau Tomáši ^^

7. října 2008 v 19:22 | Foxy... |  → My DiaRy
Dnešní rozhovory se třídnim fakt byly na úrovni jako ^^

Třídní : "Kde jste se tak zdrželi holky?"
Dája: "My jsme si tam ještě povídali s kámoškama"
Třídní : "Nebyli to náhodou kámoši?*pobavenej pohled*"
Já : "Kdepaaak, my se s klukama nebavíme"
...kolem jde můj kámoš kterýho jsem 2 tejdny neviděla...
Já : "Jé čaaaaaaaau Tomáši"

ehm...

Jinak asi jste poznali, že dneska jsem byla po dlouhý době opět ve škole. Napůl pohoda a napůl naprostej horor ^^ hodilo by se mi mít dalšího streptokoka tyvole :D

Psychiatrie - pomoc nebo hrozba?

5. října 2008 v 19:41 | Foxy... |  → Přemejšlení
V hlavě mi plynou nejrůznější myšlenky okolo psychiatrie a dnešní výstavy, kterou jsem shlídla s maman a babičkou. Řikám si, jak je to možný, že se o takovymhle svinstvu dozvídám až teď. Jak je to možný, že to není jen minulost ale že tahle nechutnost je i v přítomnosti (dokonce je to horší než v minulosti). Jak je možný, že se proti tomu lidi jako my nepostavíme a nesnažíme se tuhle hroznou situaci vylepšit... Celá výstava mi nahnala strašlivý myšlenky, mrazilo mě na zádech, chvilkama jsem hrůzou málem omdlívala a občas jsem měla slzy v očích. Byl to neuvěřitelnej zážitek a jsem hodně ráda, že jsem si udělala čas tam zajít.


Výstava se skládala ze 14 videí, každý bylo o něčem jinym, a trvala přes dvě hodiny. Přesto to ale uteklo neskutečně rychle a jako jedna z mála výstav na mě doopravdy zapůsobila. Uspořádala jí Občanská komise za lidská práva a projíždí po celym světě. Šlo o psychiatrii. O tenhle obor "medicíny" jsem se nikdy nějak extra nezajímala, ale to co jsem viděla bylo něco hrůzostrašnýho. Ukazovala se tam psychiatrie už od počátků (osmnáctý století). Jak postupovala, jak se vyvíjela ale hlavně, jak už to od začátku všechno jelo v podvodech, vraždách a vydělávání prachů. Začínalo se vlastně s mučením duševně nemocných lidí, zavírali je do klece, aby se od nich nenakazili ti zdraví. Bili je, práskali bičem nebo na ně lili několik hodin ledovou vodu a veřejnosti tvrdili, že to je léčba pro jejich uzdravení a od státu brali nehorázně velký prachy. Pokračovalo to k elektrickejm šokům. Na těch videích bylo ukázaný, když ty lidi šok dostávali a bylo to něco příšernýho. Jak sebou úplně mlátili, nechovali se normálně atakpodobně. Přešlo to přes lobotomii (víčkem v oku vám prorazili takovou tyčku a zpřehazovali vám tkaniny v mozku nebo něco podobnýho, psychiatři říkali, že to zničí ve vašem mozku ty špatný buňky, lidi tam chodili dobrovolně, měli z toho potom třeba doživotní následky a psychiatři brali prachy) a došlo to až do přítomnosti všemožnejch prášků...


Psychiatři si vymysleli pro každou blbost nějakou nemoc, nikdy ale nemůžou dosvědčit, že ta nemoc skutečně existuje nebo že ten člověk tím doopravdy trpí. Psychiatrie totiž není medicína. Je to marketing. Psychiatři jsou lidi, vydělávající na smrtích svých pacientů. Přijdete za psychiatrem, řeknete, že se nedokážete soustředit a že se často hádate s rodinou a on vám hned přiřadí nějakou duševní nemoc, dá vám na to prášky,na kterejch potom začnete bejt závislí, ale ani vám neřeknou, že vedlejší účinky je infarkt a nebo sebevraždný sklony.. Je to neuvěřitelný, kolik milionu lidí už na to doplatilo.....

A tady nějaký (dost děsivý a nechutný ale přesto pravdivý) fakta:

° V psychiatrických zařízeních celosvětově každoročně umírá více než 100 000 pacientů.
° Odhaduje se, že v důsledku užívání psychofarmak zemřelo 15 000 amerických dětí.
° Celosvětově každoročně umírá v důsledku elektrošokové "léčby" asi 10 000 pacientů.
° Jak sami psychiatři přiznávají, a to dokonce při výpovědi před americkým Kongresem, neznají příčinu ani jediné duševní "poruchy", a nevědí, jak je vyléčit. Jedna americká studie dokonce uvádí, že psychiatrická léčba je z 99 % neúspěšná.
° Celosvětově užívá antidepresiva asi 54 milionů lidí. Na tyto léky se v současné době soustředí pozornost úřadů pro kontrolu léčiv, a to nejen díky jejich potenciálu k vytváření sebevražedných sklonů a násilných impulzů u dospělých i dětí, ale také proto, že při testování nemají lepší výsledky než placebo (pilulky bez účinných látek).


Tady je oficiální webová stránka výstavy
Tady je oficiální stránka CCHR (společnost, která bojuje proti psychiatrům a jejich podvodům)

Po týhle zkušenosti na výstavě bych NIKDY nenavštívila psychiatra. Neříkám, že jsou všichni stejní, ale ty hrozný čísla smrtí a miliard, co oni vydělávaj mě od toho navždycky odradila.
Dokonce ani antidepresiva bych asi nikdy nebrala. Spatřila jsem tam tolik případů dětí, co po vysazení antidepresiv spáchali sebevraždu, protože na nich byli závislí atak podobně.

Mimochodem, víte ze zpráv nebo z novin, jak se občas v Americe stane katastrofa na škole, že nějakej student zastřelí spolužáky a pak třeba i sebe? Téměř všichni, co tohle kdy udělali brali nějakej druh psychofarmak, z těch prášků se zbláznili a provedli to co provedli....

A poslední věc. Byla tam i zmínka o Kurtovi Cobainovi. Jako malýho kluka ho obvinili za hyperaktivitu a nasadili mu ritalin (jeden druh léků co vymysleli právě psychiatři, prý "pro uklidnění"). Kurt si po těch dávkách ritalinu stěžoval na velký bolesti břicha. Heroin začal brát právě kvůli tomu, aby utišil tu hroznou bolest... a pak, když byl na odvykání, cpali do něj spousty jinejch prášků. Druhý den po tom, co ho zas nacpali spousty antidepresivama apodobně utekl z léčebny domů a zastřelil se....

Pořád máte v psychiatrech důvěru?



Pod slupkou té slečinky - 1.Díl

4. října 2008 v 18:38 | Foxy... |  Já osobně ;)
Včera večír jsem se trochu nudila a tak jsem se rozhodla, že sem napíšu pár dílů o mý soukromější části života. Každej díl bude obsahovat jednu věc o mí osobnosti, kterou jsem se rozhodla dát na povrch a neschovávat si jí jen pro sebe. Nejsou to fakta, co jsem měla dneska k obědu ale je to spíš o mě samotný, o mejch pocitech nebo dalo by se říci o mejch zvláštnostech... Tohle je jakýsi zahájení... první díl ^^

Vrah pod mou postelí

Do bytu, kde teď bydlim i se svou milovanou rodinkou jsme se přestěhovali už dávno. Bylo mi sotva půl roku, takže jinej domov si vlastně nepamatuju. První doby co si pamatuju jsem měla pokoj společně s bratrem. Připadal mi útulnej a krásnej, měla jsem ho ráda, ale už od těch prvodob si vzpomínám, že jedno místo jsem přeci jen ráda neměla. Prázdnej kus pokoje pod mou postelí. Vždycky když jsem usínala, připadalo mi, že tam někdo je a že čeká, až dám nohy dolu, on mě za ně chytne, stáhne si mě k sobě a tam mě sní...
Co se odstěhovala sestra a bratr po ní zdědil pokoj, bylo to ještě horší. Vlastnila jsem svůj pokoj a usínala jsem naprosto sama. Ale přitom mi připadalo, že v místnosti jsme stejně dva. Já a ten vrah pod postelí. Když jsem šla v noci na záchod, bála jsem se stoupnout si, protože jsem si vždycky představovala, jak si mě za ty nohy stáhne k sobě.

Časem to oprchávalo, přestala jsem věřit, že tam někdo je, ale stejně jsem se každej večer koukala a kontrolovala to hnusný místo, jestli doopravdy usínám sama a jestli tam někdo nečeká na to, až vstanu a on chytne ty moje hubený bledý nožky.
Možná je to dětinský, možná je to bláznovský. Už sice nevěřim, že tam někdo je. Nevěřim na jakýho si vraha / kanibala. Vim, že tam nikdo být nemůže. Vim, že tam nikdo NENI. Ale stejně na mě vždycky padá ten známej nepříjemnej pocit už z dob dětství, kdykoliv položim v noci nohy na zem a pod tu postel nevidim. I když už nemám žádnej strach, že by mě ten neznámej zavraždil a snědl, nikdy nedokážu dlouho stát u postele a nekouknout se pod ní. Potřebuju tu jistotu. Potřebuju to zkontrolovat. Je to ujetý a já to vim. Už nejsem žádný malý dítě, který by se mělo bát duchů nebo vrahů v pokoji, ale to mrazení po zádech, kdykoliv tam stojim delší dobu neni příjemný. vůbec.
Časem to určitě vyprchá úplně. Ale stejně to místo pod postelí nebudu mít nikdy ráda. To vim. Až moc mi to totiž připomíná, jak jsem se toho vraha každej den bála a měla jsem kvůli němu takový lehčí noční můry...

Začarovanej kolotoč bezstarostnosti a depky..

3. října 2008 v 19:46 | Foxy^^ |  → Přemejšlení
Vracim se k minulosti častěj, než je zdrávo. Izolace doma mi darovala ale zároveň vzala mojí bezstarostnost. Sama to nechápu. Půl dne si připadám jako bohyně, nic neřešim, nic mě nezajímá, na všechno seru, je mi všechno fuk a tak nějak žiju aniž bych si toho všimla. Připadám si jako zfetovaná, nic mě netrápí a nedovedla bych být smutná. Ale v každym dnu pak nastane zlom a najednou je to přesně naopak. Začnu se ubíjet kvůli prkotinám, bezdůvodně brečim, objeví se obrovská přecitlivělost a v hlavě se začnou nakupovat ty nejkrásnější vzpomínky na minulost, a já si pak do noci vyčítám, proč už to neni tak jak bejvávalo a proč tohle a proč tamto. Nedovedu usnout a když se mi to podaří, je to v probrečenym polštáři s nejhoršíma písničkama v uších, který přiváděj jenom depku. A další den je to pak zase fajn, dokud nepřijde ten osudovej zlom. Nedovedu si to vysvětlit, je to jako nějakej začarovanej kolotoč, do kterýho jsem se připletla kvůli nudě z toho nicnedělání doma.


Ta písnička je neuvěřitelná. Ten styl hudby přesně nemám ráda a přitom jí tu poslouchám furt dokola. Dává mi něco neobyčejnýho...

Už se těšim ven. Ani né tak do školy, ani né tak na kamarády, ani né tak na squash ale spíš jen na čerstvej vzduch, na ten pocit volnosti. právě se ve mě projevuje hlavní vlastnost blížence - Blíženci totiž milujou volnost, nikdy se nechtějí vázat, chtěj mít svobodu. Izolace v bytě 4+1 mě pomalu ale jistě dohání k šílenství. Stačila by mi třeba jen dvouhodinová procházka venku. jen ten pocit, že nejsem nikde zavřená ale jsem volná. Na to se těšim nejvíc. A potom bych klidně byla zas týden nemocná. Nezžírá mě pocit, že jsem bez těch nejbližších lidí ani že přicházim o srandu ve škole. Nějak jsou mi tyhle věci fuk, spíš se upínám na pocit, že ostatní si venku volně lítaj a dělaj co chtěj zatímco já nemůžu opustit náš panelák. Tohle mě prostě sere ze všeho nejvíc. A pak taky to, že máme poslední pytlíček mandarinkovýho čaje a já se na něm stala závislá. Vůbec nevim co budu dělat, protože jsme ho měli z Francie a tady se neprodává...

Fox toužící po svobodě a volnosti (a mandarinkovym čajíku) ^^

V komoře trávím celý den...

2. října 2008 v 19:13 | Foxy |  → My DiaRy
Je to pravda a přitom to zní trošku.. bláznovsky co? :D "V komoře trávím celý den"... Ale nedivte se tomu. Tady v týhle mý posvátný komůrce, která patří jen a jen mě je počítač, dobrý světlo na čtení, soukromí a hlasitý repráky na pouštění hudby. Kde jinde bych měla trávit svůj streptokokovej den než tady? V mym pokoji neni ani soukromí ani počítač a ani repráky na hudbu takže co bych tam asi tak dělala. Komůrka je stokrát lepší. Ať žijou komory, jupi jupi jeej ^^


Uaaa umírám z týhle fotky. Umírám z něho celýho. umírám ze vzpomínek na Akademii. Igoooooor ♥ A jako vůbec neuhodnete co se stalo? On mi odepsal ! A já jsem největší mástr a prostě se cejtim fakt božsky a tu jeho esemesku umim navzpamět a jeho fotky mám vylepený nad stolem. Dobře to by stačilo.. nejsem blázen, kdybyste si to náhodou mysleli ^^ Jen je prostě.. neodolatelnej...

Jinak, dnešek fajn. Přišli mě navštívit 3 kucí ze třídy aby se podívali, jak si pěkně marodim :D okopčila jsem si některý sešity, dozvěděla jsem se školní novinky a zabila kousek dne. Díky díky, fakt zrovna od vás bych návštěvu nečekala, jsem ráda že jste si na mě uděali čas, fakt... :P

Ale stejnak bude největší náplň mýho marodícího dne ordinace. Těšim se jak nejvíc to jde. Uplně mi v uších zní ta napjatá hudba a vidim obrázek, jak přijíždí do růžovky sanitka a vykládaj zraněnýho, záchranář Radim řiká chirurgům co přesně mu je a jak se to stalo a prostě je to nejvíc seriál a nikdo mi to nevymluví. ^^

No. Ten penicilín se mnou fakt dělá divy. Cejtim se taková zfetlá, pořád na něco zapomínám, všechno se line kolem mě, nejsem ani extrémně šťastná ani smutná.. Ani to neumim vyjádřit. No jde to se mnou zkopce ale v pondělí doberu poslední piluli a budu zas zdravá, jea...

Foxy... Orozovičová (příjmení Igora vy tupci ^^)

"Máničko, vezmeš si mě za muže?"... "Nevezmu Hurvínku, ale vkus máš Vynikající"

1. října 2008 v 20:02 | Sweetness.Foxy |  → My DiaRy
Přežívám na internetu, Hurvínkovi, knížkách, čokoládě, Roller Coaster tycoonu2, Ska-Péčkách, piánu a mandarinkovym čajíku..
A ani tyhle dokonalý věci, který naprosto zbožňuju mě nedovedou udělat v tuhle chvíli šťastnou. Jenže jde to vůbec, když vám doktorka zavolá, že vaše "normální" angína vlastně nakonec vůbec neni normální, ale streptokoková? NASRAT...

Tolik jsem si toho naplánovala na víkend a co mi z toho zůstane? Trajdání po našem bytě a polykání penicilínu. jaká nespravedlnost. Do školy to vypadá až na příští středu a to to ještě neni jistý, možná až na příští pátek... Né že by to doma nebylo fajn, zatim si to náramně užívám, jenže představa ještě tejdnový izolace.. nevim nevim, jak by se na to normální člověk tvářil, ale štastně asi doopravdy ne..


Mimochodem dnešek je pro mě významný datum a to hned ze dvou důvodů. První důvod je, že máme výročí s mojí nejmilejší Barinkou. Známe se už dvacet let. Nepobíráte? Vadí to snad někomu, že je mi teprv třináct? :D Dobře no, možná to je trošku lež. Ale tak, abych to upřesnila, naši rodiče se znají dneska přesně 20 let, tim pádem my taky, no nemám pravdu? :P
A druhej důvod, je to, kdo má dneska svátek. Víte to? Ano, Igor ♥♥ Moje největší platonická láska. Můj bůh, moje hvězda, hlavní role mejch snů... Dokonce jsem mu napsala i sms, jako popřání k svátku néasi. Ale neodepsal. Ani neodepíše. No, měla bych se s tim smířit co?

Mějte se. Poslouchtejte Hurvínka. Pařte na Skapéčka. Pijte mandarinkovej čaj. Žerte čokoládu. Buďte na netu. Hrajte na piánko. Čtěte knížky a hrajte R.C.Tycoon2
Foxyovej streptokok