Únor 2007

Sem se rozhodla....

27. února 2007 v 13:45 | Moomia |  O blogu
Tak sem se rozhodla, že sem na ten blog se budu snažit dávat co nejvíc článku, který píšu jako já vlastníma rukama, a né takový články, který najdu někde na netu....Podle mně ty blogy, kde sou jenom takový ty skopčený věci sou pěkně trapný...takže se připravte na to, že sem budu psát víc o tom, co se mi stallo, co sem zažila a takový kydy... hehe

Nejlepší předmět...

21. února 2007 v 17:15 | Moomia |  → Nej Nej Nej...
Tak jako já si osobně myslim, že kdyby se nepočítali takový ty výchovy (jako TV, VV, HV a OV), tak je nejlepší asi fyzika, matika a ájina..... Fyzika mně baví kuli tomu, že máme upúe super človíčka (Tejchmana) s kterym je sranda a neni přísnej..... Matiku mám ráda, protože mně prostě baví taková ta logika, třeba upe miluju křížovky, sudoku atd... A ájina mně baví kuli tomu, že na ní máme učitelku, která nás chápe a dělá s náma všechno možný.... Zpíváme písničky, hrajeme hry, chodíme do divadel apod.. prostě chce, abysme si tu ájinu užívali což já jako celkem dělám...... No a jako z těch výchov mám nejrači tělák... tky máme dobrou učitelku a prostě mě sport baví .....

NEBEZPEČNÁ...

8. února 2007 v 17:26 | Moomia |  → Moje tvorba
NEBEZPEČNÁ…..
Stala se vražda. Mojí kamarádku někdo zavraždil. Přesně před týdnem. Nikdo zatím neví, kdo je pachatelem. Policie to zjišťuje. Od té doby, co se tato strašná událost stala, nešla jsem ven. Bojím se. Nevím, kdo se může skrývat za křovím, za zdí nebo jen tak na mně ze zadu vlítnout. A stejně jsem nemocná. Jsem hrozně ráda že nemusím ven. Když zjistili, že mojí kamarádku zavraždil nějakej chlap, když se večer vracela od svýho kluka domů, uvědomila jsem si, že venku je to mnohem nebezpečnější, než jsem si myslela. Bojím se každého křoviska.
"Dnes už půjdeš do školy Melanie. Jsi zdravá a nevidím důvod, proč bys měla zůstávat doma. Vím že jsi velice rozrušená ze smrti Janet, ale budeš se z toho muset někdy vyhrabat."
"Né mamí prosím, nech mě ještě doma."
Ale neprošlo to. Musela jsem do školy. Mámu jsem nepřemluvila. Tak jsem se tedy vydala do školy. Naštěstí bylo světlo, takže jsem se ještě tolik nebála. Škola nám skončila v půl čtvrté, ale pak jsem měla ve škole ještě kroužek Biologie tak jsem tam zůstala. Poslouchala jsem mp3 , ale pak se mi vybila baterka tak jsem si začala číst napínavou knihu o prokletí jedné rodiny. Velmi jsem se začetla ale potom jsem musela přestat, protože mi začínal ten kroužek. Skončil v 6 a já šla domů.
Už byla tma a já se neskutečně bála. Kolem mě bylo křoví a já vůbec nevěděla, jestli na mně někde nečíhá nějakej pedofil nebo dokonce ještě něco horšího. V největším strachu jsem šla a už jsem byla za půlkou cesty domů, když jsem za sebou uslyšela kroky. Zrychlila jsem. Chtěla jsem být doma. Kroky ale také zrychlily… Ach bože? Kdo to je? A sleduje mně?
Bála jsem se tak hrozně, že jsem skoro zapomněla dýchat. A pak, kroky zrychlily ještě víc. Najednou se utlumily. Asi ten neznámý někam odbočil. Oddychla jsem si a samou úlevou jsem si potichu začala zpívat. Najednou mě něco prudce chytlo za rameno. Vykřikla jsem a nevěděla jsem co dělat. Pak jsem se ale obrátila, tomu neznámému jsem dala pěstí, kopla ho do rozkroku. Pak jsem ho ještě kopla do nohy, neznámý uklouzl a spadl do silnice, která byla hned vedle chodníku. Auto už nestačilo zabrzdit. Stalo se to tak rychle a já z toho byla tak roztřesená!!!
Píšu tuto povídku. Sedím v hale kde se povaluje ještě asi 7 dětí, buď si čtou nebo si kreslí,někteří si i povídají. Sedím v ústavu pro mládež. Zabila jsem svýho kamaráda. V domnění, že se jedná o pedofila, zakročila jsem a podkopnutím nohou se svalil do silnice. Zajelo ho auto. Nikdy si to neprominu. Udělala jsem chybu v mém životě. Už se nikdy nebudu mít ráda. Zase jsem se roztřásla. Když si na to vzpomenu, polije mě horko a vytrysknou mi vodopády slz z očí. Zavinila jsem kamarádovu smrt… Co jsem to pane bože provedla?????????????
On mě chtěl překvapit. Měl mě už dlouhou dobu rád. Asi mi to chtěl říct do očí, ale už nikdy neřekne. Já kráva jsem nevnímala, kdo to je. Jen sem se bránila. Spáchala jsem vraždu !!!!!
Zjistilo se, že to nezavinil řidič toho auta, ale já. Teď tu smutně sedím… Kdybych to nespáchala , mohla bych teď sedět doma. Hrát si s mojí malou sestřičkou a povídat si s rodičema. Ani netušíte jak se mi po nich stýská. Ale zavinila jsem si to sama, nikdo jiný za to nemůže. Do vězení ještě nemůžu jít, ale sem mě šoupnout mohli. Mysleli si, jak jsem nebezpečná. Nikdo nemohl dokázat, že jsem to udělala čistě z obrany. Ale takový už je život. Nespravedlivý. A taky já jsem byla nespravedlivá, krutá ke svému kamarádovi. Už nikdy neuvidí světlo slunce, svýho nejlepšího kamaráda, svojí rodinu ani svýho pejska…… Nikdy už neuvidí NIC……..

Hudba smrtí

6. února 2007 v 19:53 | Moomia |  → Moje tvorba
HUDBA SMRTÍ
"Hudba je život", říkavala moje sestra. Žila jen hudbou. O nic jiného se nezajímala. Hudba pro ni byl život. Milovala Rock a Metal. Po domě chodila se sluchátkama na uích a sundavala si je jen zřídkakdy. Matka nám umřela, když mě bylo 11 a mé sestře Ann 12. Byla to skvělá sestra. Vždy se o mně staralo když táta neměl čas. Naučila mně spoustu věcí a měla mně ráda.
Jako ostatní, co mají rádi hudbu, i Ann měla svého idola. Jmenoval se Jack Black a zpíval rock ve skupině Rocky. Měla všude pověšené jeho plakáty, poslouchala ho v mp3ce každou minutku a když byl někde v časopise článek o něm, hned ho musela mít! To bylo každém den jenom : Jack Black tohle..Jack Black támhleto….
S Ann jsme spolu chodili do školy, akorát ona chodila o třídu víš. Vždycky jsem jí záviděla její třídou, protože tam měla dobrý lidi, na rozdíl od mojí, kde nikdo nebyl dobrej kamarád. Akorát že jí byla třída úplně ukradená, o všech přestávkách a většinou i o hodinách poslouchala Rocky.
Jeden den byl ale pro Ann jako rána do srdce. Nemohla tomu uvěřit, a brečela celou noc a celý den. Jack Black skočil z mostu. Spáchal sebevraždu. Nikdo zatím neví proč. Ann v tu chvíli, kdy to zjistila poprvé, vypadala, jako by měla poslední vteřinu života. A pak začala plakat, tak hrozivě a tak smutně, že mi bylo podobně jako jí. Utápěla se ve vlastních slzách a já nevěděla jestli jí mohu nějak pomoci.
Už se nikdy neusmála. Uběhl týden od té události a ona už na své krásné tváři nikdy nevykouzlila úsměv. Bylo mi jí hrozně líto, ale radši jsem se od ní držela stranou, abych jí neranila ještě víc.
Uběhly dva týdny. Šly jsme spolu do školy. Dnes se Ann poprvé od té doby usmála. Nevím proč ale zahřálo mě to u srdce. Konečně se z toho alespoň trochu vzpamatovala. Den mi ubíhal hrozně pomalu, měly jsme jen nudný hodiny. Přišla jsem domů. Ann nikde. Asi někam šla..,Ale kam? Nakupovat nechodí, do knihovny také ne, tak kam by mohla jít? Nemohla jsem najít žádné řešení, ale po chvilce jsem na to zapomněla a šla si dělat úkoly.
Podívala jsem se na hodinky. 8 večer !!! To už Ann měla dávno přijít domů. Kde se courá? Měla jsem o ní celkem strach, sice jsem netušila, co by se jí mohlo stát, ale zase kde by mohla být?
Nevrátila se. Do večera jsem jí neviděla. Táta z toho byl hrozně nervní, nevěděl jestli má zavolat Policii, uvažoval, jestli to není zbytečné. Ale když se nevrátila ani do 11 hodin, zavolal. Už nevěděl co y mohl dělat. Telefony nezvedala. Policie se jí ihned vydala hledat.
Po dvou dnech trápení jí policie našla. V řece, mrtvou !! Nevěděly, co se jí stalo, já ale vím. Následovala svoují hvězdičku, svého idola, svojí lásku. Ach bože, proč to dělala? PROČ…PROČ…PROČ… Alespoň je teď s Jackem Blackem…. Někde, kde se má určitě dobře! Nikdy na ní nezapomenu, ať už bude kdekoliv.
Řekla jsem to všechno policii. Tátovi taky. Jeho ztrápený pohled mě bodal do tváře. Vypadal, že se zlobí na mně. Jako kdybych za to mohla já. Asi si to myslí. Ale já vím pravdu. Může za to hudba. Pro většinu je hudba život, ale někdy je opak pravdou. Pro Ann byla hudba smrtí. Smrtí tak utrápenou a tak bolestnou.
Chodím za ní na hřbitov každý den. Když si nevím s něčím rady, přemýšlím, jak by se zachovala ona. Byla pro mě vždycky velkou sestrou , kterou jsem obdivovala. Velkou sestrou pro mě zůstane navždy, ať už jsme spolu nebo ne.

MP3 !!!!

5. února 2007 v 22:16 | Moomia |  Já osobně ;)
Jooooo....KOnečně sem si neska koupila mp3. Můj další sen se splnil. Mám mp3 emgeton, s MENU... neni štastnějšího člověka ! KOnečně sem se dočkala..a stála mně jen 500 korun..hustý néé? já sem tááák bezvadně happy...a už tam na ní dokonce mám i písničky !!

Zradila jsem, tati...

5. února 2007 v 22:15 | Moomia |  → Moje tvorba
Zradila jsem tě, tati….
Bylo mi devět. Bylo mi devět když se to stalo. Bylo mi devět když se celý můj svět zhroutil. Bylo mi devět když mi umřel táta!
Stála sem tam jako solný sloup. Čekala, ani nevím na co. Stála sem u nemocniční postele a koukala, jak tátovi ubíhají poslední zbytky života. Už skoro ani nemohl mluvit. Koukala sem na něho, stála sem v údolí mých slz a nevěděla co mám dělat. Přistoupila sem blíž, vzala sem tátovi jeho slaboučkou ruku, a začala sem brečet ještě víc.
"Nebreč Vicky, pro tebe život neskončil. Jdi dál, také kvůli svým sourozencům. Prosím, postarej se o ně v každé situaci. Jsi z nich nejstarší. Zachovej se v každé bezradně situaci jako dospělá a neudělej žádnou špatnou věc ! Uchraň tvé sourozence před vším co považuješ za zlé, a měj je ráda. Slibuješ ???"
"Slibuju tati. Mám tě ráda tati a nikdy na tebe nezapomenu!!! Ať už jsi kdekoliv."
Poté odtikali poslední vteřiny tátova života. J8 sem bezradně odešla za mýma sourozencema. Michaelovi bylo v tu dobu 6 a Lole 4. Máma s náma sice bydlela, ale ani to tak nevypadalo. Chodila domu pozdě večer a ráno když sme odcházely do školy většinou ještě spala. Pracovala v Night clubu. Nikdy sem jí neměla ráda, ale byla to prostě moje máma. Musela sem se starat o svoje sourozence už v devíti letech ! A tak šly měsíce za sebou, a ze mě se najednou stala 15letá puberťačka. Měla sem svoje lásky a kamarády a nemohla jsem se starat i o sourozence… A tak oni trpěli doma samy, s matkou která furt jen pije a chodí po night clubech !
Každý den jsem se snažila přijít co nejdřív aby mí sourozenci netrpěli doma sami. Musela jsem se o ně starat jako jejich vlastní máma, když jejich opravdová máma to nedokázala. Jednou sem ale zapomněla na čas.. Šla jsem s mojí nejlepší kamarádkou nakupovat. Nedívala jsem se na hodinky. Mí sourozenci měli doma strach, nikdy nebyli až dovčera sami doma. Nechala sem je tam. Zavinila sem to já. Michaelovi v tu dobu bylo dvanáct. Ještě nepřemýšlel jako dospělej… měl strach. Z toho kde sem, z toho že sou doma s Lolou sami. Ze všeho a tak se neovládnul. Šel do ložnice, vytáh tam máminu tašku. Vzal si několik láhví tvrdéhoalkoholu a celý ho vypil. Lola v tu dobu spala. Domů sem přišla v 10 večer. Matka ještě samozřejmě nebyla doma. Viděla jsem Lolu ale nikde jsem neviděla Michaela. Hledala sem ho, až sem ho našla v ložnici, jak bezvládně leží na mámině posteli, kolem sebe několik vypitých flašek alkoholu. Zděsila sem se, v první chvíli sem stála jako omráčená. Hned jsem však zavolala sanitku i matku. Ale na záchranu už bylo pozdě. Můj milovaný bratříček nepřežil ! A zavinila sem to já. Nedodržela jsem slib který sem dala mí nejoblíbenější osobě, která kdy existovala..
"Nedodržela jsem to. Zradila sem tě tati !!!" S těmito slovy jsem se vydala k tátovi na hrob. Dala jsem mu tam kytičku, poslední kytičku kterou sem tam položila. Moje žiletka ležela nevině vedle mě. Musela jsem. Nemohla jsem jinak. Nedodržela jsem slib. ZRADILA JSEM !!!!

přespání Pájy a Aňule

3. února 2007 v 10:04 | Moomia |  → My DiaRy
Tak tohle bylo krutý... jeden den u mně měly spát Aňule a Pája.. Pája sámo jako dycky přišla pozdě, neřeší........ Nejdřív sme se koukali na Adamsovu famílii 1, ale ta mně totál nebavila, tak mě holky přemluvili na dvojku, že ta je lepčí... a taky byla... prej : Tak wednesday zachraň jí... Neumim plavat!...checheche...no nevadí.... Takže to bylo dobrý a potom sem zase já donutila holkí aby se dívali na temperu (promiňte na Suspírii)... Akorát že tam mělo bejt nejvtipnější to měnění barev mno, ale nám nějak nefakala televize takže sme to měli černobíle!!! Ale newadí, aspoň ten Goblin tam byl normoš!!! No a pak jako dycky, když u mně někdo spí, došlo na mojí skříň..holkí jí celou vyházeli protože si chtěly "prohlídnout" moje oblečky..
Pája si tam našla nějakej černej provaz či co to bylo, dlaa si to nazáda a začala běhat po bytě a přitom křičela : JÁ MÁM KŠÍRY, KŠÍRY!!! Naštěstí doma nebyli mí rodiče...... cehche..... pak sme si asi tři hodiny četli ale nefadí..... Sem chtěla holkám pustit na dobrou nocinku hurvajze a taky že se tak stalo ale ňák sme ho nevnímali páč sme si povídali!!!!
Ráno sme se ještě chtěli podívat na bílej oleandr...ale tak nějak sme zjistili že se to tam dá dát jenom Polsky bo Anglicky..cheche tak sme to rači vynechali mnoo ale potom tam ještě přišla bára po telefónku aby mi dala baterky do mp3ky..cheche...ale Aňule už musela odejít takže nás tam nechala jen s tim bincem...squelý....tak jako öchotná barunnka s ochotnou Pájou a s nejochotnější Aduškou začali uklízet..... newadíí..chudák Pája musela mejt nádobí cheche..sem se tomu vyhnula...... žblepty... No a tak to nějak skončilo pože obě už museli jít domuu na oběd a já eště uklízela zbytky mí šatní skříňě....

Strašidlááá..néé

3. února 2007 v 9:46 | Moomia |  → My DiaRy
Tak, u nás na škole GYBU ve třídě I.B se učitelka na ČJ rozhodla, že siuděláme skupinky a vytvoříme projekt na strašidla !!!! Já sem ve skupince s Pajáwkou, Syrečkem, Tomem a Terry. Začalo to celkem v poho....jednoho dne sme se sešli, bez terry která měla basketove turnaj a šli sme pátrat po nějakejch neexistujících strašidlech !!! Byly sme všude možně, ale nejvíc času sme strávili v knihovně, kde sme si četli různý pověsti o strašidlech v Praze... Pak Tomáš musel odejít do sazka arény, kde mu to představení začínalo v 7 (takže sme dosud my ostatní nepochopili, proč musel odejít ve dvě). A tak už sme zůstali jen tři !!! Nějak sme ještě bloudili uličkama Prahy ale pak nás to přestalo bavit a tak sme šli každej domu.. Tenhle den sme teda neudělali nic !!! Jenom sme si početli a vyfotili asi tři uličky !! Další den sme se sešli sice s Terry, ale bez Tomáše... no joo von vlastně NEMĚL čas !! :D .... Nejdřív sme chtěly jet do knihovny a taky že sme tam jeli, akorát já s Pájou sme nastoupili uprostřed metra a Syreček s Terry na začátku, a voni nevěděli, na jaký zastávce se vystupuje, takže jeli vo dvě zastávky dál mnoo...tkže sme se rozdělili a my sme šli s pájou do mekáče, pože sme zjistili že v knihovně je zavřeno ! Sejr a Terry tam přišli za náma a tak sme se vydali k Vltavě... cestou sme potkali Oběti módy ale newa..... Tk sme se u Vltavy pokoušeli číst, ale prostě Terry se tam MALIČKO řehtala...tk sem se na všechny nasrala a koukala se na přírodu, stim smyslem že mně to uklidní,.... Ale jak jinak sme skončili nakonec v Mekáči bo KFC už si to nepamatuju !!!!! Takže sme tenhle den neudělali VUBEC NIC !! Další den už sme se rozhodli, že pudem jen k Páje a né do města... Terry byla nemocinká a Tomáš překvapivě Nemoh..hm a tak sme tam byly jen Pája já a Sejr...... Ale tenhlw den sme toho udělali nejvíc !!! stáhli sme skoro všechny pověsti, úvod atd..... tak ted už to jen doděláváme, a dáváme poslední úpravy !!! Tak nám držte palečky ať námto dobře dopadne !!!!! :D

Vydělejte za webík !!

3. února 2007 v 9:24 | Moomia |  O blogu
ZaWeB Tak když clicknete na tenhle obrázek tak se můžete zaregistrovat na jedný stránce, která vám vydělá peníze za váš blog.... stačí se tam zaregistrovat a můžete si vydělat až 31000 kč.....krutý ne? a to všechno je zadarmo takže nemůžete nic ztratit, jen vydělat !!!!