Kluci nepláčou

25. října 2006 v 12:44 | Moomia |  → Moje tvorba
Kluci nepláčou:
Rád jsem se nechával unášet a přemýšlet o různých věcech. Nikdy sem nestál nohama pevně na zemi. Jen jednu věc sem miloval tak moc že jsem jí dal přednost i před přemýšlením a unášením. Byla to moje holka Sally. Miloval sem jí a budu jí milovat navždy. Když jsme se viděli poprvé, bylo to, jako kdyby byla ta dívka z jiné planety. Nemohl jsem do ní odtrhnout oči. Byla krásná. Měla černé dlouhé a rovně vlasy a světle modré oči. Vypadala trochu jako mrtvá a to bylo na ní tak zvláštní a originální. Zamiloval jsem se do ní na první pohled. A protože to byla nová holka v naší třídě, od té doby jsem se každém den těšil do školy. Jednou jsem jí požádal o číslo. Ona z toho byla trochu vystrašená, ale dala mi ho. Od té doby jsme si začali psát , a po nějaké době jsme spolu začali chodit. Miloval jsem jí tolik že bych kvůli ní dal i svůj život!! Každý den jsme si povídali a někam spolu šli.
Jednou jsme spolu byli v parku. Byl to krásný zážitek, seděli jsme na lavičce, už byla skoro tma a my jsme si povídali a objímali se. Nikdy jsem nechtěl, aby tenhle okamžik přestal. Ale pak už musela domů. Chtěl jsem jí vyprovodit, ale ona řekla že nechce že poběží, protože to nestíhá a tak že mám jít domů. Tak jsem šel, ale trochu jsem byl na sebe naštvanej, že sem jí přece jenom nedoprovodil. A to byla osudná chyba v mym životě. Nikdy už se nebudu mít rád. Té noci zakončila Sally svůj život!! Ještě předtím mi napsala smsku na rozloučenou. Bohužel jsem si jí přečetl příliš pozdě. Tu noc, jak šla domu, sedla si opodál k jednomu stromu, vytáhla žiletku a … I když mi napsala proč, nikdy jsem to nepochopil. Napsala: Promiň, ale už dál jít nemohu. Musím to ukončit aby to nedošlo dál. Nikdy bych ti nebyla věrná, a když vím, že mě miluješ, nechci aby to takhle bylo. Jsem nešťastná, ale konečně to ukončím a už se nebudu trápit. Miluju tě. Doufám že na mě nezapomeneš.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Řikal jsem si, jestli mám správný tušení o tom co chce udělat: sebevražda. Nemýlil jsem se. Ráno nepřišla do školy. Šel jsem k ní domu, ale nebyla tam. Našel jsem jen ubrečenou paní, která byla sallyinou maminkou. Ta mi to celé převyprávěla. Když se včera Sally nevrátila, zavolala na policii. Ta jí šla okamžitě hledat. Asi ve čtyři hodiny ráno jí našly pod velkým stromem skoro celá zalezlá do keře. Byla MRTVÁ! Žiletkou si řezala žíly! Vtu chvíli co mi to vyprávěla jsem nemohl dýchat. Spustil jsem pláč jak malé dítě. Nikdy jsem nebyl tak smutný jako teď. Vždycky jsem si myslel že pláčou jen holky, ale v tento den jsem zjistil že to není pravda. Ale pořád jsem nechápal tu smsku. Ukázal jsem jí Sallyiný mamince a ta mi vysvětlila i tohle.
"Kdysi měla Sally kluka, Milovala ho. Nemohla se od něj odtrhnout, všechny dny trávila s ním. Ale pak přišel její nejhorší den v životě. Ten její kluk zemřel. Jel na kole domů a poslouchal muziku. Nevnímal okolí a tak ani nezaregistroval přijíždějící vlak a ten ho srazil. Sally se z tohoto dnu nikdy nevyhrabala. Pořád byla smutná a uzavřela se do sebe. A pak se zamilovala do tebe, ale nemohla to tak nechat, protože by si myslela, že je pořád tomu jejímu bývalýmu klukovi nevěrná. A tak svůj život ukončila!"…. V tu chvíli už jsem to nemoh vydržet. Rozbrečel jsem se natolik, že jsem se málem udusil. Přišlo mi, jak by skončil i můj život. Nemohl jsem se z toho vzpamatovat. Teď už nejsem tak veselá osoba jako dřív. Nenávidím se za to, že jsem sally nedoprovodil domů, i když mi všichni říkají, že to není moje vina.
Miluju Sally a nikdy jí milovat nepřestanu…nikdy nikdy nikdy.. A doufám že až skončím můj život tak se v nebi potkáme a budeme zase spolu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Určitě ho znáš Určitě ho znáš | 22. července 2008 v 13:04 | Reagovat

To je přesně vono co  cítím já k tobě ! ! ! A opravdu nechci aby se tohle nikdy stalo ! ! !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.