Básničky o smrti

16. října 2006 v 17:16 | Moomia |  → SMRT
KONEC ?!
Stála na kraji propasti,
dívala se dolů.
V myšlenkách vzpomínala,
jaké to bylo,
když ještě byli spolu…
Ten čas však pryč je,
už nikdy ho neuvidí,
jak se raduje…
Nikdy..!!Nikdy!!
To slovo je až děsivé,
ale pro tuto chvíli se jí stalo osudné.
Proč??!!!Ptala se sama sebe..
To jediné slůvko PROČ jí neustále znělo v hlavě.
Cítila, že už nemůže dál,
…najednou ho viděla ,
jako by před ní opět stál…
Udělala krok vpřed …,
její tělo bylo čím dál tím lehčí,
z očí jí tekly slzy,
ne však slané,ale krvavé,
ty z duše uroněné..!
Padá…….,
ale už brzy se s ním setká
a bude opět šťastná……
MILUJU TĚ
Miluju tě,
navždy
ten smutek ve mně
zabíjí mě
miluju tě navždy
neumírej prosím
stojím tu u tebe
sobče jeden
umřeš si a co já tady?!
neumírej
vždyť ty chvíle spolu
stojí za tu bolest
moje láska léčí
tak toho nech
plno lidí brečí.
a neměj strach.

Ležíš tu hodiny
a už je po všem
cos nám to udělal
milujícím,nám všem!

hned toho nech!!!!!!!!
proč jsi jen odešel
na druhý břeh??!!!

ale nemysli si ty sobče jeden
že umřeš si a tady zbyde jeden
který má snážet ten hrozný žal
ty sis ho z beder sňal
a to ses bál
že to ty po mě zůstaneš...

Já půjdu za tebou
a výtky vezmu s sebou
a až ti všechno vypovím
tak ti jen mírně napovím
a ty políbíš mě...
bude to polibek nebeský
řečeno velmi hezky
a já budu mít klid
nebudu už o tom jen snít
jen co najdu ostrý nůž,
nevolej mě, přijdu už....
POSLEDNÍ PROCHÁZKA:
Všude je tma,
jen měsíc svítí,
udělala se zima,
samota se do mne vcítí.
Mířím cestou známou,
na své oblíbené místo,
nohy mně tam vždy dovedou,
jdu po tmě a na jisto.
V záři měsíce,
z dálky ho už vidím,
plamínek od svíce,
tu svíci v ruce držím.
Plamínek ve větru plápolá,
měsíc na nebi svítí,
od hřbitova mně dělí už jen závora,
myšlenka na smrt se do mysli vštípí.
Podívám se k měsíci,
a pak k známým hrobům,
jsou vidět plamínky od svící,
které slouží duchům.
Zbloudilé duše,
okolo prochází se,
kdo z nich byl u mše,
kdo z nich pokořil se?
Sednu si pod strom,
mezi hroby,
v dálce udeřil hrom,
smrt za stromem se hrbí.
Vždycky tam byla,
a tak jsem si sedla,
že to ale chyba byla,
jsem ovšem nevěděla.
Seděla tam tiše,
sotva se hnula,
že brzy odejdu do jiné říše,
jsem ještě netušila.
Opodál stojí anděl,
ale, ten tu nikdy nebyl,
nebo, že by to byl ďábel,
v dálce vlk zavil.
V rukou držím černou svíci,
smrt pomalu vstala,
s kosou ke mně se blížící,
svíce v rukách mi zhasla.
Prázdnýma očima se na mne dívá,
nedokážu se ani hnout,
kolik času ještě mi zbývá,
než ona bude kosou tnout?
Ta chvíle byla krátká,
zdála se jak věčnost být,
za životem zavřou se mi vrátka,
a já neucítím žádný cit.
Ten anděl v dálce stojí,
má však černá křídla,
ten prý mně doprovodí,
do pekelného sídla.
Najednou co si se mně dotklo,
má černá svíce spadla,
pár kapek krve po ní teklo,
já jen opatrně vstala.
Podívala se na tělo sví,
a trochu se lekla,
z toho pohledu mně zamrazí,
nejradši bych si zase klekla.
Jsem tak trochu zoufalá,
černý anděl přišel ke mně,
já čekala pravýho anděla,
i když jsem žila temně.
Vždycky jsem chtěla být v peklech,
teď mám ale trochu strach,
je to zvláštní necítit svůj dech,
vypadá to,že budu pořád v temnotách.
Poklekám před svým novým pánem,
naposled zazpíval mi vrabec,
než projdu nekonečným peklem,
a to je mého života konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aňule Aňule | 13. února 2007 v 13:28 | Reagovat

Newim sice co tě na smrti tak bere, ale newadí

2 Teroxa Teroxa | 21. srpna 2007 v 21:39 | Reagovat

Duverovala sem svojemu klukovi.. jenze se obesil.. takze us neduveruju nikomu..;o(

3 bibi bibi | 22. září 2007 v 21:02 | Reagovat

nikomu neduveruju mam svuj duvod a taky smutny

4 Jessica Jessica | 22. října 2007 v 18:29 | Reagovat

Já důvěčovala osobě která mi ve všem pomáhala !

Měla mě moc ráda a šeptala mi do ouška že mě nikdy neopustí !

Ta osoba mě opustila ! A víte všichni proč ? :'-(

Protože si ho smrt vybrala !

Umřel :'-( byl to můj kluk se kterým jsem byla pěkně dlouho !

Milovaly jsme se a každému sme se vyspovídaly a pak se obejmuli :'-(

Ráda na ty chvíle s ním vzpomínám!

Od té doby jsem byla bezbraná ! Chtěla jsem umřít ! Pořád ho miluju :'-(

Te'd nedůvěřuji nikomu ! Můj táta umřel  když jsem měla 3 roky a má máma si našla strašnéhom muže ! Bydlím u babičky která je jediná na světě která mě má ráda !

Babička je tátova maminka i když je mrtev !

Mám zlý život a brzy sním skoncuji !

5 Lůca Lůca | Web | 24. října 2007 v 13:54 | Reagovat

pravidlo 3N-Nikdy,Nikomu,Nevěř !!!!!!!!!!!!!!!

6 Fríťa7 Fríťa7 | 26. října 2007 v 19:30 | Reagovat

Dcl dobrá basnicka.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.